My photo
calenndula@gmail.com možná že něco i na zakázku..., máte-li zájem. zkuste napsat. platba i v naturáliích, třeba dobrý domácí med...

June 28, 2017

lounge






















































































* má ráda rozmazané fotky. vždycky je měla ráda.

* a když už se blíží konec školního roku a máma padá na ústa, protože často vstává jako první a chodí spát po půlnoci, když už tu všichni spokojeně vychrupují, když dělá do noci cheesecake, protože co s těmi všemi třešněmi, malinami a jahodami...když suší rybíz ze zahrádky v červených plackách s datlemi na zimu, když suší hruškové placky a mixuje smoothie k snídani, když dělá zmrzliny, obědy, svačiny, večeře, raw čabajku, šije pyžama a balí mýdla, a k tomu pořád a dokolečka jídlo, prádlo, domácí úkoly a ještě pomáhá vymýšlet proslov na konec školního roku...
* když si k tomu všemu ale v první řadě nemůže odpustit svých vosum, rozuměj osm kilometrů běhu (ona za to nemůže, prostě to potřebuje, tělo musí, musí, nejde to už asi jinak...tím totiž v lese energii neztrácí, ale naopak nabírá, víme...)
* když radostmi těchto dní jsou hrsti borůvek k snídani přímo v lese, tu sladkou pastvu si přece nemůže nechat ujít...
* když si nemůže odpustit ani cvičení (to taky v první řadě, protože běh a cvičení a strava, to je prostě základ péče o tělo, aby fungovalo, a to musí být, přes to vlak nejede)...

...takže když si to neodpustí a pak usíná v jógových ásanách (a tohleto se jí teda ještě za celou cvičící éru nestalo)...
...tak přišel právě ten nejlepší čas na lounge.

* když učila kdysi skupinu studentů z USA, k tomu tam byla jedna Japonka teda, ale hlavně ti Amíci, výuka probíhala na Vyšehradě, na tom nesmírně kouzelném kopci, ve starém krásném domě, v místnosti s názvem lounge. byla to taková jako oddychová místnost, salonek, studenti seděli v pohodlných křeslech...milovala tu práci, ale ta křesla, ta křesla - NE! někteří mladíci a dívky po propařených nocích v pražských klubech, zaboření během výuky v měkkosti křesílek někdy skláněli hlavu níž a níž v četných mikrospáncích...

ale teď přišel můj čas na lounge. na lenošení. na chvíli odložit všechno, a soustředit se jen na načerpání sil. dlouhý spánek... dobré jídlo... pohodlné domácí oblečení... poležet si a polenošit kupodivu netypicky i během dne... měkké deky s kytičkami (mám slabost pro deky všeho druhu, hlavně pro ty měkké a úplně nejvíc pro ty kytičkované. je to podobné jako s kytičkovanými šaty, ještě jich nemám dost. snad nikdy jich není dost. jako lásky, jako vřelosti, jako objetí, jako sladkých slov... to se taky musí doplňovat zas a znovu.)

a tak jsem doplňovala a doplňuju.
přeju hodně sil všem a radostné doplňování všeho, co je třeba.
na začátku je roztomile mimo rytmus a oči má jako diamanty, všimněte si :)

June 25, 2017

růžový límeček * pink collar























































































Malá
Stromová

anotace: sobě, tobě

.

Červen vášní
rozpálí se.

Má se rád.

I ty:

Odhal jádro.
Vyjádři se.




.

* no a není ta Stromová geniální? když odhalíš jádro, vyjádříš se. holka, děkuju Ti za ty Tvý básně.
odhalila jsem pár jader avokád, mňam. vyjádřila jsem je, nakrájela na kousky a schraňovala v mrazáku. a pak jsem barvila kousek lnu. vespodu je kousek neobarvený, na tom je kousek obarvený. a navrchu je merino vlna, kterou jsem předla, no, už ani nevím, kdy? obarvila jsem ji taky tím avokádem, ale protože jsem si moc přála růžovou a ona moc růžová ta barva nebyla, prostě při přírodním barvení to tak bývá, nelze nic plánovat, dala jsem přes to ještě trochu barvy potravinářské. taky není růžová, ale je lepší :)

no a odhalit to jádro, vyjádřit se a přitom se mít ráda, přeci je to tak moc důležitý, o to jde...

* růžový límeček už taky není nový, mám ty šaty nějakou dobu. paběrkovala jsem poslední kousky látek, a protože mám ráda schovaná kolena, doplňovala jsem proužky jiných kvítečků...líbezná práce s kvítečky. kapsy musí být.
šaty, ach, šaty, asi jich už mám dost, ale stále mě baví.


* a někdy mi píšete. a já Vám děkuju. a se svolením cituju. jsme spolu, v tom, o čem jen tak obyčejně spolu lidi nemluví, jsme spolu skrz psaní, čtení, maily a telefony. to spolu je tak důležitý. děkuju Vám, dívky...

Píšeš vážně úžasně, já Ti závidím, že umíš napsat ty pocity a není to klišé. To já se vždycky bojím, že do něj sklouznu a tak osekávám a osekávám, až z myšlenky není nic. 
A Ty to balancuješ perfektně.
Hani, ten Tvůj text, ten zas je! Já už tam byla několikrát, jestli přibyl koment... ale stejně bych se nevzmohla na víc, než jednoslovnej, po takový náloži. Dočetla jsem a řekla velký silný JO!



DĚKUJI.....
za nádherné články a 
těší mě velice že mohu být pár slovy u Tebe.
Máš krásná spojení - o prozírání do ticha , ocenění maminky Země , hodně jsem se také nasmála  a ty výtvory a 
to a 
to a 
to...
a tělo(och 10-12-13!)
a duch 
a duše
a srdce
Hani, to se nedá popsat, jen bych Tě opakovala-moc fajn že píšeš.


opět jsem si se zájmem přečetla Tvé bublající články- klidem i tvořivostí, tichem i plností, Tebou a rodinou barvami během lesem oceňováním i užíváním...
inspiruji se, i těším z nich
štěstí je být v souladu se sebou,životem, a ty to tam máš
poslední dobou mi chodí na mysl jak mám být upřímná sama k sobě, vidět se v mnoha situacích  (i o tom  píšeš) a vnímat život- právě ten svůj- že jsem tu taková a teď, něco umím a něco ne a dělám co můžu a taky to můžu klidně na chvíli pustit, k něčemu jdu, být pozorná a trpělivá, a také zkusit krok navíc, jako Velen... a vážit si, že mohu prožívat právě sebe. Odstraňovat hradby co jsem si vytvořila i strachy, a někde zas říct Ne a Takto je to dobré pro mě, cítit se a vinout životem jak cesta(no samo, i v tý hmotě makam na tom:)
chápu že jsem se sem nenarodila jen proto abych se povalovala v křesle ale abych se vyvíjela
často jsem se obracela k davu by mě potvrzoval (věk a zkoušenosti to snad léčí), a že to třeba tak neumím a mám být jiná a i když jiným fandila sama si připadla nedostatečná 
Dnes se chci obracet k sobě, přijímat život a růst a kvést:)

Tvořit co mé- to je obohacující pro okolí...sobě prvně dát, neodcházet od sebe- a pak ten pohár hojnosti může téct dál. To je přeci láska...

Děkuji za slova i obrazy, že se dáváš:)
Za souznění kde a kdy libo
Za přehlídku všeho
a děkuji žes použila mou báseň i náš rozhovor

*