My photo
calenndula@gmail.com šiju na zakázku...platba i v naturáliích, třeba dobrý domácí med...

November 21, 2012

ty staré věci



již nejsem ani mladá, ani dynamická, natož svěží či flexibilní, ale přesto si při pohledu na blog chci připadat alespoň iluzivně produktivní, či snad jen v náznaku dělat ten dojem na jiné (teď jsem to proflákla)? prostě vkládám na blog staré kousky. vznikly už někdy tenkrát. loni? předloni? tak ňák. ňák tak.





nikdy jsem nedělala čepici podle návodu. zvládla bych to vůbec? moje háčkování si vystačí jen s krátkým a dlouhým sloupkem neučesaně hromaděným v nekonečné repetici až do nějakého obléknutelného výsledku. i tu kytičku jsem si snad z prstu vycucala, jak vznikla, moc netuším. ale spotřebovala jsem na nákrčník a čepici moc příjemnou bavlněnou přízi, co jsem vyštrachala někde ve zbytcích "co kdyby se to někdy hodilo" (těch mám fakt hodně, neptejte se kde) (všude). 
zatímco své svěží mládí, kdy mě ještě zdobil narůžovělý (přirozený!) ruměnec ve tvářích, jsem prožila oblečená do černé a v drsnějším stylu (křivák po tátovi to jistil), nyní, kdy se po ruměnci slehla zem, konečně oceňuji i takzvané ženské barvy a jemnější doplňky. inu, k růžové a kytičkám musí některá žena prostě dozrát!





zatímco předchozí kousek byl jarní a podzimní, často i domácí (není to moc teplé), druhý komplet (dovolím si použít ten smělý termín) je určen na zimu. i když začínám se s ním soužívat klidně ještě dost vysoko nad nulou.
obarvila jsem ovčí vlnu a pak upředla. a pak jsem háčkovala. takže to všechno trvalo hodně dlouho. netrvalo by to tak dlouho, kdybych nepárala. ale já párala. asi pětkrát? no, nevadí. to je všechno tím mým živelným háčkováním bez návodů.
nákrčník a čepice jsou fajn. je to předená jednonitka, takže je to docela tenké. přitom ale zahřeje. co u vlny oceňuji, je její "antipotivá" schopnost, že totiž dobře odvádí a pohlcuje vlhkost bez pocitu ovlhnutí, či jak to říct. prostě když člověk jede autem, pak jde ven, do školky, pak zas ven, do školy, pak nakupovat, pak zas ven a tak dál, je mu pořád stejně. ne horko. žádná zapařená hlava a zpocený vlasy přilepený na lebku. tož tak.

obdivuju disciplinované háčkování podle záhadných diagramů a grafů. nejvíc se mi líbí ty babiččiny čtverce a podobně. nejen Rooster Hill bude vědět. 
na Pinterestu zuřivě sbírám návody na háčkování. v angličtině. to bude bžunda, až se k tomu v důchodu dostanu.
no, ale to neni vůbec důležitý. důležitý je to, co seš, vodkaď si přišel a kam deš.

November 16, 2012

příze pro Evu * skeins for Eva












* příze pro kamarádku. předení není pro mě tak náročné jako šití. dělala jsem je s radostí a doufám, že se budou líbit.
* ještě jsem se nepochlubila, ale mám doma poklad. zatímco některé ženy ocení od manžela jako dárek parfém, značkovou kabelku, šperk, či něco pěkného na sebe, mně udělal manžel velikou radost, když mi zakoupil několik kilo lamích chlupů. mám jich doma pár pytlů a už trochu tahám rozumy ze zkušenějších. tímto moc děkuji, Vlaďko! že bych něco ještě vytáhla z Jitky? cenné rady mi poskytla také Lamaja, která má úžasné lamí výrobky. vážím si každého, kdo se podělí o své cenné zkušenosti. tím staré řemeslo nachází smysl v další existenci.
* koho, či co míním tím pokladem? chlupy nebo chlapa?

November 13, 2012

hambáč * burger

















nejsme příznivci klasického fast foodu. občas upečeme domácí housky (propašuju do nich vždycky nějakou celozrnnou mouku), umeleme maso a uděláme domácí karbanátek, u nějž víme, z čeho je a z čeho naopak (doufejme) není. to se teda neděje zas tak často, ale pro ten pocit to čas od času stačí. 
 i nějaký ten mekáč už (asi jednou) proběhl a u dětí měly prchavý úspěch spíš ty blbůstky, co k jídlu dostaly, než jídlo samo. z něj odvázané nebyly, což mě jen těší a ani se jim nedivím. hranolky jsou pro ně dodnes naprosto neatraktivní pokrm.
filcový hambáč však sklidil nadšení u obou dětí. i když majitelkou má být jen L., ta ho dostala k svátku. už se ptala, jestli si ho může vzít do školy. myslím, že si ho narve do krabičky na svačinu a o přestávce bude machrovat, což je pro mě vysoký stupeň vyznamenání.
hambáč je ušitý z filcu, samozřejmě na stroji (pouze ta houska je šitá v ruce), vycpaný polyesterovým rounem, pošitý korálky. kdybyste nevěděli, tak to s těmi růžovými proužky je slanina. hamburger s volským okem jsem sice ještě neviděla, ale je to takové vděčné na ušití a v Americe určitě mají vše...
ukládá se to všechno do sáčku na stáhnutí šňůrkou s vyšitým nápisem. třeba bude těch pytlíků víc, tak aby se to nepletlo. ne že bych se do toho hnala, spíš jen tak pomaloučku začínám přemýšlet, jak bych udělala chleba nebo toust... tousty děti milujou, protože je mají zřídka. a to je dobře. proč totiž tahle věc nechutná ani myším? asi dobře vědí, proč.

práce mé dcery * my daughter´s work



* to je práce mé dcery. jsem hrdá!  
* první plstěný pytlíček jsem tak moc obdivovala, když ho vyrobila (už před několika lety), že mi ho dcera věnovala. 
* tu druhou růžovou taštičku vyrobila pro svou nejlepší kamarádku k narozeninám. 
* no a třetí taštička je kousek, který šila sama na stroji. poprvé! má zip a podšívku a že není vše nejrovnější, není vůbec důležité. je to recyklace staré mikiny, ze které už vyrostla. na zadní stranu jsme nechaly kapsu.






* this is work of my daughter. i am proud! 
* when she had felted the first  bag few years ago i admired it so much that she gave it to me.
* the second pink bag is made for her best friend as a birthday gift.
* the third one with a frog is the first piece she sewed on sewing machine! it has a zipper and a lining. it is not important that not everything is straight there. it is upcycled old sweatshirt, its pocket is on back side.




November 2, 2012

NAROZENINOVÝ DORT * BIRTHDAY CAKE




můj blog na delší dobu osiřel, ale už jsem zase tady. pokud i vy jste si na mě vzpomněli s návštěvou, srdečně vás tu opět vítám! snad se mi podaří vložit i některé z dalších fotografií, které doma syslím. tvoření mi totiž jde líp než dokumentování. 
toto je narozeninový dort pro mého syna ušitý z filcu. (ale neptejte se mě, kdy měl ty narozky. aspoň že to bylo letos...) jahůdky jsou uplstěné z ovčí vlny. už od loňska na mě loudil takové ty malé dortíčky, co jsem kdysi šila. hlavně chtěl ten s jahůdkou. vypadaly jako muffinky. řekla jsem si, že mu udělám k narozeninám něco většího. byl z dortu nadšený. chvilku si s ním hrál a pak povídá: "Mami, uděláš mi i ty malý dortíčky, co jsem chtěl?" tak jsem si moc nepomohla. ale aspoň mám inspiraci, až bude mít svátek.



všechny dobrůtky z dortu se dají odstranit. to je sice pěkné a umožňuje to dětem hezké hry a kombinace, ale když uklízíme a hledáme šestou jahodu, nebo když zavadím o podnos stojící na okraji dětské kuchyňky zrovna když spěchám kolem, přemýšlím, jestli je tam někdy krutě napevno nepřišiju!







 podnos je recyklován ze staré krabice. části jsou slepeny a zajištěny vrutem, lépe vydrží zátěž dětské hry.

 

birthday cake for my son. removable decorations. felt stuffed with polyester. felted strawberries. tray made of old box.

děkuji za vaše zastávky a komentáře!  
Soni, přiznávám bez mučení, že návody mi vůbec nejdou. prostě si neudělám čas, abych ještě při práci fotila, pro mě je jen ten výrobek tak pracný, že ještě dělat návod se mi zdá nad mé možnosti (mám trochu zdravotní omezení a jsem ráda, že jsem ráda). snad se mi někdy povede zdokumentovat práci, pokusím se. ono kolikrát stačí udělat jen pár fotek a je toho hodně vidět, co jinému pomůže. tak třeba někdy příště...

protentokrát aspoň pár slovy: kružítkem jsem udělala kruh, pomocí poloměru toho kruhu jsem ho rozdělila na šest částí, vystříhla. pak jsem si připravila ty boční části. na ně jsem nejprve našila  "krém". je třeba trochu hlídat, aby byl ve stejné výšce a pak to pasovalo.
navrch jsem udělala tu růžovou polevu, klikatě vystřižený kruh o chlup menší než je základ jsem rozstříhala zase na šest dílů. polevu jsem nepřišila extra na ty vrchní díly, ale přišívala jsem ji rovnou, když jsem kompletovala kousky.  je asi jedno, jak se sešijí, jen si někde nechat díry na vyplnění. uvnitř je obyčejné polyesterové rouno, ale fígl je, že se to nesmí moc nacpat. jenom tak napůl, aby dort stál. fakt stačí napůl! já to nacpala nejdřív moc a pak jsem ubírala. pak zase prošít strojem.

trubičky jsou 2 obdélníčky filcu zarolované do sebe. navrchu pak udělané to zdobení, všechno z filcu. ale viděla jsem, že to někdo dělal i z tenké stužky.
ty pusinky dělám tak, že to je docela prekérní popsat, ale našla jsem to krásně vyfocené tady. a mrkněte taky na super další návody tady!

no a jahůdky jsem dělala snad celý den, nejdřív jsem je uplstila jehlou, vyšila ďubky a pak to zelené: šťopka je srolovaný malý obdélníček filcu prošitý a přišitý k jahodě přes lístečkovou hvězdičku.
tak co, stačilo to? :) jsem vypotila první návod na blogu, to je pro mě velká událost!