My photo
calenndula@gmail.com šiju na zakázku...platba i v naturáliích, třeba dobrý domácí med...

December 29, 2014

pokoj * peace

pomalé dny, nemuset nikam. odpočívat. příst a příst, jaká blaženost. slast přerušená porouchaným kolovratem, na okamžik náznak paniky a pobavení... krásná závislost. někdy i měsíce kolovrat stojí bez práce, ale jak se do toho ponořím, výnor je skoro bolestný. jen na okamžik, Oblak drahý zasáhne a vše zase běží, jak má...ale já vím, jaká je to radost. díky.
svěží sladké ovoce a pár kousků cukroví.
sváteční ubrus položený v noci před Štědrým dnem. vydržel ráno asi deset minut. možná ani to ne. hned po probuzení si dělali kakao... :)
nepeču chleba, jen kvásek přikrmím. najednou cítím, že před vánoci bylo dost práce. potřebuju odpočinek.
Sokol spící pod dekou, kterou dostal pod stromeček. zabalený sladce oddychuje a pak si ji nese i k pohádce v televizi.
Opi čte a čte a něco kutí, samá umělecká díla...
malá světýlka svítí, mám je ráda. 
Oblak má pyžamový den v novém pyžamu, ou jé. fotky sem někdy snad doplním. pyžama pro všechny. jen já nepotřebuju... schraňuju si kytičky totiž...
vyrobil krmítko pro ptáky, prosté a krásné. natřít na bílo a...
pozorovat sníh, konečně, jak se měkce snáší...
několik návštěv a milých. s mírou. čas na sebe a na ně. nespěchat.
tulení pod ranní peřinou. radost dětí z nových knížek. dárků málo, ale tak skutečné.
vánoční hra. veliká událost a velká práce dětí. trochu toho a tamtoho. asi dva dny bez šicího stroje? ano, dva. na Štěpána už zase blaženě přede...
pozorujeme zas divoká prasata, někdy jeleny.
dny plné pokoje přeji...

December 23, 2014

krásné vánoce * merry christmas







* pokoj lidem dobré vůle. užijte si...
* tak to nějak vyšlo...návrat z velké cesty, zažít něco nového a vidět nová místa. jen se dívat...poznat pár lidí, vidět, jak žijí, vnímat jejich osobnosti, co kdo potřebuje, co ho uvnitř sytí...vidět vše dobré... jet stovky a stovky kilometrů, v jarní Evropě se divit, že budou vánoce...
* o vánocích můžou mít andělé červené ponožky, právě narozeného Ježíška může přátelsky vítat i pes.
* k večeři nemusí být kapr ani salát. máme to jinak, jak nám to chutná... cukroví není v žádném protokolu, který jsme si sami sestavili. i když nějaké trochu je, ale hlavně ovoce, cítit se svěže a lehce a jít někam klidně do deště... pouklízet spolu, každý trochu. každé ráno čekat, kdo první vklouzne ke mně pod deku...jako každý rok, těším se na předení u pohádek... tulení a jistota, že to dobře dopadne. a nemusí být skoro nic, jen to jedno je hezké. prožít to, co slavíme. a ještě navíc ta krása, být spolu, s milými, s blízkými. 
* tak se mějte.

December 14, 2014

vánoční zoufalství * christmas despair

v rámci předvánočních příprav už přišel i  takový stav.
vím, v písni jde o nenaplněný cit k muži... ale jak ke konci zvedá hlavu a nastavuje tvář dešti, úplně souzním s tím pocitem a v tom okamžiku jsem viděla sebe, jak řvu z plných plic a házím těsta na cukroví, která jsem připravila... vrhám je elegantním obloukem z okna daleko do trávy...
protože v důsledku různých omezení ohledně jídla, daných zdravotním stavem a reakcemi těla, především dětí, v důsledku péče o zdraví nelze jen tak uhňácat cosi z bílé pšeničné mouky, vrazit tam pár vajec, hromadu cukru...a bez problémů vyválet. když to má být zdravější, ono to prostě pak moc nedrží. perníčky ze špaldy a kukuřice, rohlíčky pohankové, linecké slazené ječným sladem...
ale jo. nakonec dobrý. ale piplačka to je a klidně bych letos dělala jen nepečené vita cukroví, ale to neprošlo. aspoň však Opi a Sokol zapracovali mohutně.
jak tak hodně pomáhali a prý, že budou sami péct... no proč ne? já zrovna někde dělala něco jiného... několik vyhozených plechů černých perníků letos padlo. alespoň pak byli hodně rádi, že jsem zase v kuchyni a na pečení dohlížím a hezky si mě oprašovali :). tak málo práce s cukrovím jsem si nedala, ani nepamatuju. ale tolik vděku a slov díků nepamatuju taky. někdy není špatné si uvědomit, že se některé věci nedělají samy...

ani by mi nevadilo udělat třeba jen takový vita dortík. je na způsob jablečného štrúdlu. tedy ne že by ten nebyl, samozřejmě ho dělávám... ale tento je taky fajn. korpus z mletých datlí, mandlí a panenského kokosového tuku, náplň jablíčka, namočené vlašské ořechy, rozinky, skořice, trocha medu. zrnka granátového jablka dělají hodně. ta svěžest, ach. 

na zvědavé dotazy doplňuji recept.
je to na motivy některých vita receptů z raw kuchařek, tolik moderních v posledním čase...  proč ne. výborná inspirace. akorát doma většinou nemám všechno, co je v tom kterém receptu. tak dám to, co je, a improvizuju. a tak vznikl taky tento 

vita dortík a la štrúdl.

melu sušené datle a mandle v odšťavňovači šnekovém, vyleze mi "těsto" a to pak trochu zvláčním kokosovým tukem a napěchuju do hrnce vyloženého potravinovou folií, vytvaruju misku. potom proženu odšťavňovačem jablíčka, rozinky, ořechy, dochutím kašičku medem a skořicí. když je moc řídká, přisypu trošku psyllia. vyplním tu datlovomandlovou misku a dám do lednice trochu ztuhnout. stačí třeba hodinka. pak vyjmu z hrnce a posypu čerstvým ovocem. dělám různé kombinace ovoce a ořechů, mandle. někdy jsem dělala náplň z avokáda, banánu, přidám trošku kakaa. taky ovoce navrch obměňuju, třeba mandarinky jsou taky dobré...

místo odšťavňovače někdo používá výkonný mixér, nebo by se dal asi i takový ten sekáček, co je někdy k ponornému mixéru, nebo mlýnek na maso by hezky umlel sušené datle i mandle... a jablíčka nebo banány zase ponorným mixérem... mělo by se to sníst tak asi během jednoho dne. což u nás není problém :)


miluji granátová jablka. jedno vyloupané, jíst ho lžící z misky ještě ve vyhřáté posteli k snídani...Mňáááám!

je potřeba nabírat síly. někdy na chvíli zastavit. pocítit prasknutí rudého zrnka mezi zuby. nemyslet na to, co ještě není. jen být. dát si koupel a dívat se na oblíbený film. číst knihu, která v rukou dýchá. tu, co si šetřím na dlouhé zimní večery a schválně nechávám na dobu kolem Vánoc. (protože v zimě především čtu ráda knihy, které dobře dopadnou. nebanální happyendy, jo, to je moje. v létě zas líp zvládnu něco těžšího.)
někdo nedávno říkal, byl to takový intelektuál patrně, že to je tak infantilní, nebo spíš senilní, číst v dospělosti knihy pro děti. no co na to říct? snad ani nic. nebo možná "pche!!!" kde bych byla bez dětských knih, ilustrací a hraček? :-)
uvařit si dobrý čaj s hrstičkou kustovnice. opakovat si anglická slovíčka. snuggle. jak miluji angličtinu, její zvuk...
nechat doma dítě jen tak, ať si odpočine. ať z té rýmy není něco horšího.
zavézt děti na zkoušku vánoční hry. poslouchat, jak společně hrají nebeští andělé na harfu a dvě flétny, soprán i alt.
denně poslouchat.
neupéct to, co jsem chtěla, a nedovézt to na návštěvu. a cítit se úplně dobře.
a těšit se na Ježíška. nemyslím tím nic určitého, ale ten pocit, ta sláva. 
Gloria in excelsis prostě.
...přeji vám naplněný advent...
























December 3, 2014

adventní kalendář * advent calender








































* uf.
*ze starého prostěradla. plátěnou vazbu můžu. struktura. myslela jsem, že budu na pytlíky vyšívat, naštěstí přišla éra tisku. i tak to trvalo dlouho, 48 kousků... ale zase tu budou příští roky taky... když se plnění a vázání chopily dva páry rukou (dík, Oblaku), nebyly to hodiny lepení a příprav kolem půlnoci, ale jen pár desítek minut, oujé!
* ráno když jsem je šla budit, už byli probuzení. seděli v postelích a spokojeně mlaskali. Sokol pusu od čokolády... hned je radostnější vstávání do temných zimních rán.




November 25, 2014

vánoční mýdla * christmas soaps





trochu jsem zase pokročila ve výrobě mýdel.
vylepšila jsem složení.
mýdla už neobsahují ani slunečnicový, ani palmový olej. pouze olivový a kokosový. palmový olej nepoužívám kvůli ekologii, a olivový je prostě na mýdla nejlepší, jsem naznala.
zaexperimentovala jsem déle taky v přídavku přírodních šťáv, které přirozeně obsahují pleti prospěšné složky.
vyzkoušela jsem přidat další ingredience pro jemné přírodní barvy. 
ještě jsem přidala přírodní konzervant, grepový extrakt. mýdla tak mají zaručenou půlroční bezproblémovou existenci.
škoda, že si nemůžete tady čuchnout. vůně totiž k tomu hodně patří. hraje dohromady s barvou, strukturou mýdla...hmmm...
dávám mnoho éterických olejů. opravdu mnoho. převyšuji několikrát množství esenciálních olejů oproti některým receptům, které jsem našla. zkusila jsem totiž zprvu ty recepty...a ono mi to vonělo málo. přírodní vůně taky oproti chemickým rády tak nějak utíkají...prostě časem vyvanou.
vůně mi přijde hodně důležitá, je pak hodně příjemné mýdlo jen vzít do ruky, mít ho doma, mýt se s ním...věnovala jsem tedy nějakou tu chvilku zkoumání mýdlařské literatury, kde se píše, které vůně jsou "držáci" a které jsou slabší. asi je jasné, že volím především ty držáky. a do každé várky liju opravdu hodně!








zelená mýdla jsou detoxikační. základ netvoří destilovaná voda, ale čerstvá šťáva z aloe, kterou jsem odšťavnila. svěží zelenou barvu dodává sladkovodní řasa chlorella. o další svěžest se postará kombinace éterických olejů rozmarýn + máta. vůně je chladivá a svěží, velice příjemná...ale rozmarýn má efekt zahřívací, zatímco máta samozřejmě chladí, takže se to trochu vyrovnává. z tohoto mýdla mám velkou radost :) krásně se odlévalo a krásně se do něj vytlačovalo razítko.




















 a další bylo mýdlo citrusové. už tady bylo. je obarvené odšťavněnou šťávou z mrkve a taky velmi příjemně svěže ovoněno trojkombinací: mandarinka, citrus, citronová tráva - lemongrass.







 do všech mýdel přidávám bambucké máslo až po zmýdelnění. i kdybych ho tam nepřidala, tak tato mýdla díky přirozenému obsahu glycerinu (narozdíl od průmyslově vyrobených) nevysouší pokožku. ale přídavkem bambuckého másla se pečující efekt ještě posílí.






protože citrusové éterické oleje zřejmě urychlují proces zmýdelnění, mýdlo mi po jejich přidání dost zhoustne. pak to nejde tak hladce dostat je do formy. vznikají droblé nedokonalosti, bubliny... ale nevadí. je to připomínka, že jde o ruční práci.














hit letošních vánoc, perníčkové mýdlo. dlouho jsem snila o mýdle zimním, zahřívacím, vánočním. věděla jsem, jaké vůně v něm chci mít. skořice, hřebíček, pomeranč. ale dlouho jsem netušila, jak mýdlo nazvu. až mě napadly ty perníčky. mám toto mýdlo moc ráda. jeho vůni a texturu. zrníčka koření rýsující se na řezu.
tohle mýdlo je důkazem toho, co jsem někde četla. že pokud máte rádi sladké a už není žádoucí stále něco sladkého a voňavého péct...dejte se prostě na mýdla. jejich výroba uspokojí vaše smysly.







levandule je prostě evergreen. vždy na prvním místě hitparády oblíbenosti. přidala jsem do mýdel rozemleté kvítky levandule a přírodní minerál, červený okr pro barvu. moc se mi líbí sladce a něžně světle růžová.




















tou krásnou růžovou jsem musela naplnit i vílí formičky. mám taky citrusové a máto-rozmarýnové víly, ale ty jsem nefotila.





tady už je mýdlo na vlasy. nebo taky tuhý šampon. nepoznala jsem nic lepšího na vlasy. i když, jak jsem už onehdy psala, někdy to chvíli trvá, než se s mýdlem na vlasy člověk sžije. je potřeba vymýt z vlasů zbytky komerční kosmetiky, než vlasy začnou být krásné. je dobré na oplach si namíchat octovou vodu a je dobré taky oplachovat vlasy čistou vodou dlouho.








část mýdla na vlasy se nevyšla podle plánu. přišel na řadu rebutching. i přesto mýdlo má hrubou strukturu, není hladké. ale už si jím vlasy doma myjeme a ničemu to nevadí, jinak je úplně v pořádku. přiznám, že ta hrubá struktura se mi líbí.





zatímco mýdla zrála, věnovala jsem se kreslení nových obalů. božský háro mi přišlo jako trefný název pro mýdlo na vlasy. ve složení je vidět, že se jedná o dražší a luxusnější ingredience, které o vlasy pěkně pečují a některé z nich jsou i bio.










tři božské vlasy Děda Vševěda...






tady jsou obaly na rozmarýnovo-mátové a na levandulové mýdlo. nakreslila jsem rostlinný motiv tak, aby se dal použít na oba druhy mýdel.
kreslila jsem celé stránky ručně, i když mi muž říkal, ať nakreslím jen proužek, že to pak v počítači naklonuje.
ale mně se chtělo kreslit. byla to taková meditace.
pak když viděl muž výsledek, tak říká, že by to zarámoval a někam pověsil. a to si u mě šplhnul. od toho, který namaloval tolik obrazů, i velkých pláten, od toho, pro nějž je umělecké řemeslo denním chlebem... mě to potěšilo. tedy ne že by na těch plátnech nebyly někdy blbosti, to jako někdy kdysi asi jo, ale často taky ne a dneska...no jéje. nebát se tvořit, dělat někdy blbosti, naučit se na tom, nebrat se tak vážně... vybrat pak to, co funguje. 
přála bych si mít doma víc věcí, které mizí k zákazníkům. ale potěším se alespoň na nějaký čas...

často přemýšlím o konceptu chyby. jak je vlastně chybný...





a protože mi to tak dlouho trvalo, tak tady dám těch fotek víc.






a ještě...




 a ještě jednu.

přemýšlela jsem, jak nazvat levandulové mýdlo. famózní levandule mě napadla, protože jsem si vzpomněla na Hapkův text..."famózně a nádherně levandulová...áááá..." paní Hegerová rulez. (a pan Hapka RIP, jak jsem se náhodou dozvěděla dnes.) každopádně levandule na věčné časy a nikdy jinak.






mýdlo ovoněné kombinací máta + rozmarýn je prostě rozmarná máta (i když chvíli visela ve vzduchu i rozmarná máma, ale ta se nějak neudržela). tady ještě s nevybarvenou kytičkou. 
od začátku mi bylo jasné, že chci obaly všech mýdel černobílé, jen s malým barevným akcentem uprostřed štítku.






a tady vidíte detailně složení mýdla. doufám, že to Číňani neokopírujou. beztak by tam strčili nějakou barvu chemickou...ach jo.





obal na citrusové mýdlo je prvním ze všech. viděla jsem v duchu ten papír s malými pomeranči. tento motiv odstartoval celou sérii.










a tady složení, kde jsem zapomněla napsat grepový extrakt, i když si na tomto vylepšení tak zakládám :)





obal na perníčkové mýdlo jsem docela dlouhou chvíli netušila, jak pojmu. jaký perníček je typický? udělám víc tvarů, nebo jen jeden? nakonec jeden zvítězil a zvítězilo srdíčko, můj nejoblíbenější tvar perníčku. kreslím a kreslím a něco tam pořád chybělo. tak jsem doplnila malé puntíčky, jako třeba vysypaná mouka nebo cukr, nebo drobky z perníku... no tak nějak.
motiv srdíčka se mi líbí...je to mýdlo zahřívací a může být darováno i z vřelých citů ♥.









tady perníček ještě černobílý...






a tady už s růžovou polevou.





stejně se mi ta mýdla hodně líbí ještě před nalepením štítků...









háro mě taky hodně bavilo. fakt dost.
v rámci celkového pojetí jsem na štítku taky vybarvila pastelkami nějaký ten detail, abych to pak následně mazala...protože se to tam nehodilo. háro prostě s barvou dobře nevypadalo a proto zůstává graficky černobílé.













bábovičky všeho druhu.





z mátorozmarýnu mám velkou radost. voní opravdu nádherně. a mně se asi z těch všech mýdel asi i nejvíc líbí. Sokol si taky nejvíc oblíbil toto zelené a vyžádal si ho k nadcházejícím jmeninám. ach jo. on si toho už totiž vyžádal... vždycky jen tak mimochodem něco zmíní, co by chtěl...má jasno, hoch. ale já taky ;).








































































dnešní mýdlový příspěvek byl hodně dlouhý, fotek fůra. ale nemohla jsem si pomoct. 
děkuji za trpělivost, pokud jste dorolovali až sem. 
a krásné dny přeji. my na tohle vždycky skáčeme s naší domácí zvěří. jinak nevím, jak bych je nazvala v tu chvíli :) mezi horečkama a záchvaty kašle najít si chviličku na tanec... není vůbec, ale vůbec špatný.