My photo
calenndula@gmail.com * DOLL MAKER, Czech * PANENKÁŘKA *

January 29, 2017

v pohybu * moving


































































































* pohyb je omamný a návykový, euforizující droga, po těch letech, kdy to nešlo. zázraky se dějou, děkuju za ty dary každý den a občas si vzpomenu, jak jsem se plazila po zemi na wc a táhla jednu nohu za sebou. anebo jak jsem ležela v posteli a neměla sílu na wc dojít. ještě hodinu to vydržím, nasbírám síly a zvládnu to. ještě hodinu to vydržím, ležet, nepřemýšlej nad tím a jen lež, jen ještě lež... nebyla síla ani jít se najíst. nejedla jsem celý den a doufala jsem, že mi O, až přijde z práce, namaže chleba a donese do peřin. to nejde vysvětlit, prostě to ne a nešlo a na tu bolest a neskutečnou únavu nezabíralo ani odhodlání a sebezapření a silná vůle. 
* ale tohle všechno, to je minulost, jak je to báječné, že už je to pryč. teď CH*O*D*Í*M, dokonce i B*Ě*H*Á*M, nemůžu se nabažit C*V*I*Č*E*N*Í. ráno se probudím a těším se zas na tu šíleně těžkou sestavu, co Juliana vymyslela. pak nemůžu, jak to bolí, musím se smát a občas zařvu. ale tohle je dobrá bolest, je tu, protože to funguje, protože to pracuje, ne proto, že by to odcházelo. a to je tak dobře. užívám si každou minutu běhu, každej nádech, pohyb nohou, skoky na trampolíně, radostné tělo rozčesávající vzduch. vychutnávám si všechny pohyby, bolest šlach v protažení, napětí svalů, den za dnem a měsíc za měsícem radost trvá a ještě i poporůstá, jak zvládá tělo víc, špetku po špetce. Opi taky cvičí, zdravotní cviky, a někdy taky hraje, jede na zápas, je dobrá.
* vyfotila Sokola: podivej, mami, je tak sladkej. 

* a bunda... dřív bych z takové barvy omdlela. haha. anebo se osypala. anebo aspoň by se mi obrátily oči v sloup. jenže. něco se tak změnilo, už můžu. a naopak, něco zase nemusím. ach, úleva.
* běhá se v ní super. a chodí. a všechno. na zipy jsem dokoupila takový krásný věcičky malý, takový chytáčky úplně ve stejné barvě, a za to se to dobře bere. jen zas fotit znovu...už jsem se tím netrápila.
* střih jsem si vytáhla ze staré bundy. ta černá, koupil mi ji O před lety, už se úplně rozpadla. teď nastoupila zářivá nástupkyně. sofshell se tak dobře šije, hodně mě to těšilo.

* v sobotu, v neděli bývá něco svátečně dobrého a teď to bývají ty naše raw dorty. je to pořád variace na stejné téma, a ze všech nejvíc nejlepší je kešu cheese cake, teď zase pro změnu s jahodami. voněly a byly sladké, už se těším na čerstvé.
* v neděli si taky třeba stříhám na zemi díly na kabelku a barvím vlasy hennou pod vlněnou čepicí. kabelka ze starého svetru někdy příště...
* když přijedou kluci na oběd, tuhle hudbu nevypínám.

January 22, 2017

venku * outside
































































































































* sedí u stolu a kreslí. občas se jdu podívat.
koukni, tady bude to bílý sklo.
no to je krása, krása!
a dívej tady, ten sklon křídel hodně dělá, viď.
dělá, jo, opravdu hodně. tady ten je takovej jako rezignovanej, nebo že se ukládá k spánku. a tenhle je ochránce.
přitom je to jen pár centimetrů skla, a taková změna.
no jo. a výraz v tváři. a barva proužků, všechno to tam pracuje nějak. to je síla.
a chceš muže, nebo ženu?
já nevím, co myslíš?
je pro tebe, tak si řekni.

zatím to vypadá spíš na muže. samozřejmě s dlouhými vlasy.

* jdu nažehlovat výztuhu na díly střižené včera. ta barva mě blaží, už ho v tom vidím. chci si dát záležet, tolik si to zaslouží. a ještě víc si zaslouží, přeju si... na starým ubrusu jsem nacvičovala kapsy. teda dělala jsem je už kdysi, ale raději ještě trénuju, abych tu krásnou petrolejku nezkazila.
* včera ráno setkání. je to tak, lidi spolu žijou, ale třeba pak už ne vždycky, ne často se potkají. ale my někdy jo. je to to ono pokaždý. je to tak třeba, někdy být jen spolu, neřešit domácí úkoly, hloupý řeči, rozbitý věci a pomuchlaný věci a školní věci a práci. je to tak třeba, povídat si. přitulit se, jít spolu za ruku. neomrzelo mě to ještě, za ty roky. takže včera na výletě, pro látky a vůni čaje a vůni růží. čaj pro něj a růže pro mě. koupil mi pár bílých králíčků na režně tkaném podkladě. a další, francouzský králíčky na rafinovaně zaprášené modré jsem si koupila sama, krása. a Opičce jsme koupili pár triček s legračními nápisy ve výprodeji. když vidím kvalitu materiálu a zpracování, ani bych za to víc peněz nechtěla dávat. ale ona je in. a ještě nějaké čepice pro ni a Sokolovi to, co si tajně přál, ale neřekl si. jen si tak nenápadně prohlíží...je potřeba dávat pozor, co. a mým drahým přítelkám taky něco, něco růžovýho :-). a boty za úplně směšnou cenu pro mě. takový utrácení nezamrzí.
* ale hlavně, naše rozhovory. za chůze, v autě, u stolu. pozoruju ho, jak se tváří, jak se cítí, zajímá mě, co si myslí. vždycky. jeho jsem si vybrala a nikdy mi to nebylo líto. vzácný čas spolu. vzácný člověk vedle. řeči, kterých není nikdy příliš. nevšední pozorovací talent, vhled a detailní postřeh, empatie, humor, pozornost... ne, to se fakt neomrzí. a naše děti společný. děkuju za všechny tyhle dary, který opečováváme.
* aby bylo jasný, jsme lidi. jsou věci, který jsou, je dobrý to vědět, snažit se je změnit. nemá cenu to krmit, moc rozebírat, babrat se. ale víme o tom, je to. každej někdy narazí na druhýho, nebo do něj. jsou chyby, jsou blbý dny, jsou věci, ve kterých je těžký se změnit, je ublížení, bolest... je to prostě lidskej svět. ale je touha být spolu, být třeba i o chlup lepší, aby mu se mnou bylo líp. a na druhý straně taky. jsou rozbitosti, ale je snaha je opravit. jak jsou ty tabule u silnice: MUSÍME TO OPRAVIT :-) a smajlik. jsou blbý řeči, chvíle, kdy nevidím druhýho, ani sebe pořádně. ale je spousta příležitostí si to vysvětlit. je tolik šancí se omluvit. je tolik chvil na to, říct si, jak se máme rádi.
* jak jsme rádi spolu, pořád.*

*
 fotky od Sokola a Opi. 
já ptactvo krmím, Sokol fotí. 
OpiŽENA 
je 
otuŽENA
*

January 21, 2017

doma * home










































































































































* vrstvení v růžové...musí být. myslím, že už nemám v oblečení jediné vytahané, nepadnoucí triko s ujíždějícími švy. už jen ta svoje, co drží, něco vydrží, padnou, ladí. užívám si to. baví mě vybírat mezi látkami, představovat si, co z nich bude...a pak to ušít. šití je praktické a u mě i návykové. užitečný návyk...
* o víkendech bývají dorty, tady oba jablíčkové. víkendy spolu, nikdo nikam nespěchá... ráno mám ráda, když je čas na cvičení, to si pak moc užívám. doma se zapelíškovat, dát si nějakou dobrotu, pustit hezký film, nalakovat si nehty, číst si, nebo poslouchat četbu. teď neustále Sokol pouští Harryho Pottera a je to prima k šití.  
* přeju Vám krásný víkend.