pro Opi * for Opi

* tvořit pro dospívající dceru vánoční překvapení je poněkud ošemetné a mohla by se taková situace stát překvapením, nepříjemným, naopak pro mne. proto jsme udělaly domluvu a pak jsem šila triko a mikinu přesně podle jejích instrukcí ohledně výběru látek a střihu. vybrala si chevron, vybrala si medvědy. těch jsem koupila jen malý kousek, protože to byla drahá látka, a podle jejího přání přišla na kapsu a do kapuce mikiny. strašně se těšila na medvědy a pod stromečkem se radovala. teď jí Pepa ve škole říká: čau, tak jak ti dupou medvědi? a jednou jí šlápl na tu mikinu a ptal se jak ti dupou? a ona říká, nedupou, ty mi dupeš po medvědech.

* s liškami to byla jiná historie. rozplývala se nad nimi, když jsem si prohlížela látky.

no na to zapomeň, jsou drahý.

no jo, mami, ale když jsou tak moc krásný...

jo, taky se mi líběj, ale nemůžeš mít všechno, víš...

* hned jak šla spát, objednala jsem 30 centimetrů lišek. a pak jsem bezpočtukrát čekala, až půjde zas spát (chodí pozdě, ó hrůzo!) a pracovala na deskách. a ty další dny zas na dárku pro Sokola. to byly ty probdělé předvánoční noci, chodila jsem spát hluboko po půlnoci...uf. 

* těch třicet centimetrů lišek jsem využila skoro do mrtě, zbyl jen miniaturní ústřižek. vyhrála jsem si s klopami a magnetickým zapínáním. zničehonic se mi v hlavě rozsvítil štítek. zatímco Sokolovi jsem natiskala nášivku od maminky, pro pubertální dceru made by matka bylo jasnou volbou. 

* protože jsem chtěla využít maximum látky, vycházelo to o dost větší než A4, ale zase ne tak velké jako A3. 

možná mě s tím vyhodí, nebude se jí ten rozměr hodit, říkala jsem si.

* přes prázdniny pořád kreslila a malovala. pod stromkem jásala nad deskami, mami, ty sou stylový, fakt!!! a jásala i nad novými akvarelkami a rudkami a barvami a štětci...a zas kreslila a malovala. Silvestr promalovala šťastně ve svém světě... 

* a pak paspartovala. naplnila obří desky štosem kreseb, maleb a koláží. makala na nich celý rok, některé práce byly starší. vložila tam i diplom, byla si pro něj tuhle v OSN. ehm. jak mi psala sms: mami, právě vcházím do OSN. a já jí odpověděla: jen běž, prdelko moje, a ukaž jim, KDO je Leeda!

a ten diplom a ty některý kresby a malby mají menší rozměr...a co s těmi menšími kousky? větší než A4, ale menší než A3? takovej blbej rozměr...

mami, na to přesně pasujou ty lišky! jééé, díky!!!

* a tak to pěkně všechno zarámovala do kartónu, nahrnula do desek, umyla si vlasy a šla. na talentovky se těšila. tohleto je totiž její život, její touha, její, jen její rozhodnutí. 

mami, když já na ten gympl opravdu nechci. 

no tak to není co řešit, jasně. chápu. (jé a JAK jsem ji chápala!)

přihláška jen na tu jednu vytouženou školu. celej rok makala, kreslila, malovala. výtvarky měla za týden často i čtyři. jezdila na přípravy do té školy. to už začaly prosakovat nějaké naděje, soudě podle potěšených reakcí pedagogů.

* nastoupila tam s liškama a s úsměvem. prej se vůbec nebála. chtěla to a tak pro to udělala, co mohla. tak si přines ty svý desky mejd baj matka, řekl někdo s úsměvem...

dostala nejvíc bodů. byla první. zástupce říkal Ilonce, jó, tahleta? tak ta byla suverénně nejlepší ze všech. když se to dozvěděla, pištěla radostí jak holky v americkejch filmech. když jsem se to dozvěděla já, snad bych to i zatajila, ale pištěla jsem taky. moc jí to přeju. moc si to zaslouží. přeju jí, ať sklízí plody svý práce, talentu, úsilí, invence, hravosti a humoru, ať si žije svůj život, rozvíjí svý kvality, plní svý sny a přání.
a tohle je Opičky oblíbená.

♥