pro radost * for pleasure

* ten den jsem šla nakoupit. nákupy pojímám vědecky. zatímco v dávných dnech jsem milovala dny strávené v Národní knihovně, kde mezi štůsky vypůjčených knih jsem si dělala zápisky v tichém a vznešeném prostředí ohromné studovny Klementina, nyní si důležitě udělám výpisky z on-line letáků z internetu, ověřuji a porovnávám data, dělám si research... a pak vybavená výpisky erudovaně nakupuji nejlevnější cibuli a květák v akci. tož jsem stála zrovna u květáku v Tescu, ponořená někam do svých vědeckých výpisků, když mě pozdravila Ka, dlouho jsme se neviděly. usmály jsme se na sebe a ona povídá vypadáš jako víla v tom kabátku. usmály jsme se na sebe ještě jednou a víc.
* a pak jsem šla domů a ověšená taškami s květákem a cibulí lovím ze schránky obálku a tam, jako oslovení, stojí: víla...! 
tak tohle bude něco speciálního, povídám si.
* donesla jsem domů tašky i dopis, položila ho na stůl a chodila kolem něj po špičkách. uklidila jsem nákup a průběžně pokukovala po dopise. ach. vychutnat si to...vyfotila jsem ten dopis ještě před otevřením, chtěla jsem si zaznamenat moment před. pak jsem zase ještě dopis nechala ležet na stole a pozorovala ho. někdy to tak dělám, dávkuju. chci si prodloužit těšení a radost.

* a pak, když jsem dopis rozbalila, vyndala jsem věcičky a těšila se jima. každou jsem si prohlížela...a pak jsem četla dopis. a ještě. a ještě. kochám se každou kytičkou, ještě stále mám dopis na stole. všechnu radost nachytat, která vyzařuje.
prohlídnout si všechny písmenka a kytičky, co jich je. kdo mi naposledy napsal papírový dopis? ano, já vím, někdy se to přihodí, ale už vzácně. je to událost. když si někdo dá tu práci, víte, že je to vzácné. prohlížím si písmenka. prohlížím si perleťové knoflíčky. věděla jsi, že miluju perleťové knoflíčky? a ještě k tomu ve tvaru kytičky? to je moje tak trochu úchylka, knoflíčky ve tvaru kytičky...a ještě k tomu bílé. a ještě k tomu perleťové. uložila jsem si je do zvláštní krabičky, do té od Oa k Valentýnu, co mi dal...a tu keramickou kytičku, tu si dám na nějaké pro mě speciální místo, někam, kam se často dívám, abych se mohla potěšit co nejčastěji. ta keramická kytička je kouzelná. hlína má odstín maličko do zrzava, jako Madlenčiny vlásky...
andílek a kraječka a miniaturní balíček jehel zabalených v papírcích, navrchu nálepka s kytičkou, jé...

* neznáme se osobně, ale přes blogy. pocit blízkosti může nastat i přes různé vzdálenosti.

* dala si práci, napsala dopis. adresu si vyhledala prý prostou dedukcí. přibalila krásné maličkosti, od ní a taky od paní, která se uměla radovat. a to zas jo. hltám lidi, co se umějí radovat... :)

* překvapení, potěšení. ve dnech, které nějakým způsobem zrovna byly i těžké... v jednom týdnu sněhem polámaný živý plot + naprosto lehlý krásný vrbový plot, vrbový oblouk... dva roky to O piplal ... plus, aby toho nebylo málo, ledem rozsekaná auta. ohromná rána v noci v jedné vteřině. a to ještě není ani všechno a o tom dalším psát nebudu. uf....jenže co tě napadne pak: my žijeme, vždyť to je nádhera! před hodinkou přijeli autem kluci z bazénu. šli pod střechou, na které jsme ten led neviděli...ale byl obrovský a už se chystal spadnout. v klidu by zabil, ohromný kus to byl. a nespadl na nikoho. nikdo tam zrovna nešel, ani pejsek se nevenčil.  no a to je přece ohromný štěstí... přichází radost a odlehčení.
* a já si přeju být tak nějak trochu víla. být hodna toho oslovení. na jedné straně být v realitě. rozumně uvažovat. být v přítomnosti. pracovat, zvládat tenhle svět, unést i to těžké a všechny povinnosti. ale taky, ponechat si ženskost. dovolit si jemnost. pěstovat něhu. kultivovat sladkost řeči a náruče. rovnat to a uhlazovat, tam, kam dosáhnu, na povrchu i uvnitř. objímat a milovat, umět se radovat, vidět dobré, být blízko přírodě, přirozenosti, kráse, sobě. 

* dívám se zas na ten dopis... a to je hezké! a to je milé! a to je krásné překvapení! 

děkuju, Leni. a všechno nelepší k svátku. 
♥