My photo
calenndula@gmail.com šiju na zakázku...platba i v naturáliích, třeba dobrý domácí med...

February 28, 2017

sladký život * a sweet life




















* naše jídlo. zabírá asi nejvíc mého času. je to třeba, věnovat mu ten čas. nekoupíme si skoro nic hotového, pouze základní suroviny. a pak je to na nás, potažmo nejvíce na mně. ale i ostatní pomáhají.
rozhodla jsem se udělat několik příspěvků na blog o jídle. tento první je o tom sladkém, pár dezertů a zákusků, které máme rádi. je to sice na objem ta nejmenší část denního jídelníčku, ale je moc důležitá, ne?
* jídlo jsem začala fotit kvůli Rozmar, protože měla o to zájem, ptala se, co a jak vlastně jíme. ještě mám v zásobě pro Tebe víc fotek, Rozmarko, přijde to sem všechno časem. dnes zatím toto.
* nejvíc jídla tvoří rutina. snídaně, obědy, večeře, polívky, saláty, a dosud jsem to sem ani nefotila. ráda fotím dorty, to ano, protože je to něco pěkného, svátečního, krásně barevného lákavého, sladkého. mňam. ale dorty a dezerty, to je jen ta třešnička na dortu, i když kolikrát i celou snídani kus dortu tvoří.
* první dort tady na fotkách je ten poslední, co jsem dělala, dnes jsme ho dojedli. krusta z datlí a kokosu, jako vždy. potom vrstva jablíček strouhaných na plátky, se skořicí a rozinkami. na to přijde krém z mixovaných datlí s troškou vody (na nějakou dobu namočených) a kokosovým panenským olejem. na tom pak následují dvě manga nakrájená na plátky a navrch ještě kiwi a jahody. a je to. většinu dortu tvoří ovoce a je to moc dobrý.









* další dort, to je ten minulý. cheesecake, och, ten mám nejradši. krusta opět z datlí a kokosu. tady moc neexperimentujeme, děcka ještě s těmi ořechy trochu držím, více druhů zařadíme později, až imunitu ještě trochu posílíme a oni to dobře zvládnou, vím, že jo. na krustu jsem dala mražené višně a meruňky. celé jsem to zalila kešu krémem: mixované kešu, med, citronová kůra a šťáva, kus vanilkového lusku, trocha vody, kakaové máslo. tenhle krém je božský a asi žádný dort mi zatím víc nechutnal! na krém jsem dala obligátní granátové jablko a výjimečně polila čokoládou: med, kakao, kokosový panenský tuk. čokoláda byla boží a děti po ní měly kůži zcela čistou, z čehož jsme se všichni společně radovali a nahlas juchali! ale popravdě, ta čokoláda už tam podle mě byla navíc. shodli jsme se, že bez ní to je dost a úplně to stačí, příště ji tam nedám. ona je sice moc dobrá, ale chceme si ji vychutnat raději zvlášť, občas trošku stačí.









* následuje metro dezert a omlouvám se, že fotky nejsou lepší. fotila jsem večer pod žárovkou a náš foťák to bez denního světla moc nezvládá. metro jsou tři placky. ty tmavé jsou z datlí, rozinek, kakaa, trocha citronové šťávy k tomu a troška skořice. sušené ovoce propláchnu vodou, datle Sokol stříhá na kousky, aby ověřil, zda v nich nejsou pecky...a pak to proženu odšťavňovačem - nasadím nástavec na mletí. totéž by zvládl i mlýnek na maso, anebo i mixér, ale v odšťavňovači to jde nejlíp. vzniklé "těsto" dám do robota a hnětacím hákem vhnětu  ještě kakao, těsto přitom pěkně zhoustne. pak vyložím plastovou krabičku potravinovou fólií a těsto rozdělím na dva díly. vmačkám do tvaru krabičky kakaovou placku, zabalím ji a dám další fólii, do ní namačkám další placku. dám do lednice ztuhnout.
kokos mixuju v mixéru a stírám ze stěn, začne pouštět tuk a tak vznikne kokosové máslo. kokosové máslo je výborné, používám ho do dezertů často. (dělala jsem s ním taky vynikající "bounty", to je opravdu snová dobrota, přitom naprosto přírodní a kam se hrabou všechny kupované tyčinky. doporučuju, proklikněte si a zkuste to taky. z webu Rawmania už jsem zkoušela více receptů, všechny výborné!)
ke kokosovému máslu přidám med a trochu rozpuštěného panenského kokosového tuku, promíchám a zase navrstvím do plastové krabičky do fólie, do ní kokosovou vrstvu zabalím a nechám v lednici ztuhnout. potom vyndám z fólie všechny vrstvy, plácnu je na sebe - doprostřed dám bílou a krájím na pruhy a proužky. stačí toho malý kousek, je to dost sladké a chuť je výrazná. ale v lednici vydrží. tedy to je otázka. vydrží?
* přeji vám všem sladké dny * 

February 23, 2017

konec zimy * the end of a winter





















































* už ji nosím druhý měsíc a pomalu si zase půjde odpočinout do skříně. i když u nás jaro přichází natřikrát, tak se nedá nic dělat, ono přijde. ptáci totiž nad ránem, když je ještě tma, zpívají tak nějak živěji a divočeji a potok je skoro po okraj plný a voda ze závějí z kopců se v něm řítí, kusy ledu padají ze střech a naše auta jsou na odpis. prostě poezie předjaří... jenže žijem, my žijem! kdo by se neradoval? ráno se budíme a máme se. můžeme se přitulit ještě v teplým pelíšku. Sokol, jako by věděl, jak si to přeju a jak to potřebuju, přichází ke mně opakovaně, rozpouštíme se v objetí. 

já jsem tak šťastnej, že jsem se ti narodil. 
jé, a jakjsem šťastná, že ses mi narodil, ty jsi ohromnej poklad. hele, a jsi rád, že ses mi narodil, i když někdy na vás ječím? 
jo, to neva, mami.

skla jsou rozsekaný a střepy všude, O mi donesl domů sešívanou deku, s kousky mých sukní a posledních těhotenských šatů. život běží dál, je potřeba uvařit oběd, nikomu se nestalo vůbec nic a děcka maj prázdniny. jedou na výlet a příroda se budí. na okně máme hromadu zeleně, kterou mixujeme, pijeme, sušíme a jíme. je to živý život a každá buňka těla jásá a září, co jí zbývá?
* posnídali jsme poslední kousky jahodových zmrzlinek. vařím své téměř každodenní luštěniny v pomalém hrnci, pokaždé jiné směsi koření. velkou polévku, dnes krémovou, vždycky s trochou kurkumy a pepře a muškátového květu, nesmí ti ujet ruka. klíčím čočku na chlebíček a suším placičky ze zeleniny, kořeněné a dobré. připravuju krustu na dort, dělám pastu z nastříhaných datlí a kokosového másla. jásám, že můžu občas přidat trochu kakaa do nějaké dobroty, děcka to zvládnou. jejich kůže září zdravím, píšu, jako bych šeptala, aby se to neleklo a neuteklo. kvalitní kakao a kakaová hmota přímo od výrobce, to je radost. vynalezla jsem pro ně něco, vlastně NĚCO! pražím kokosové lupínky na pánvi, se solí udělají dohromady NĚCO ohromného, co chutná líp než chipsy. peču perník s rozinkami, provoní celý byt a když se vracejí z výletu, křičí jéééé, tady to voní! maminko, my tě milujeme! 
tyčinky, které se pokusil udělat O a v lednici moc neztuhly, ještě je zahustím tím vynikajícím kakaem a mezi dvě čokoládové dám bílou kokosovou sladkou vrstvu. a tak vznikne Oreo, anebo spíš metro dezert. tak to totiž nějak podobně vypadá. 
mami, a ty víš, jak chutná Oreo? 
no, tyjo, vlastně ne! já jsem to nikdy nejedla. ale vy taky ne! tady to vlastně neví vůbec nikdo! takže tomu klidně tak můžeme říkat. jestli to teda není urážka pro ten dezert, je totiž ze samých dobrých zdravých věcí.
anebo to spíš vypadá jako metro dezert, ten mi chutnal v dětství. ale pak jsem ho jednou ochutnala jako dospělá a vůbec mi to nechutnalo, bylo to palčivě sladký a navoněný. tohle nám ale bude chutnat, uvidíte.
vařím kostičky dýně a maceruju kostičky okurky a bude z toho salát na způsob bramborového, vždycky zmizí. na ošatce dozrávají manga a k tomu nakrájím kiwi a granátová jablka ne, ta už skoro nikde nemají. to mě mrzí, ale výměnou za konec jejich dlouhého času je jaro... a to beru!!! místo rudých zrnek budou jahody a to je taky dobrá výměna. tyhle dokonce voní, ách. udělám zas datlový krém s troškou skořice a poslední jablíčka od pastvin nastrouhám...náš oblíbený dort bude na víkend, sladký víkend, kdy je trochu víc klidu a jsme všichni spolu. ráno spěchají kluci tak maximálně na fotbal, ale jinak, O pracuje jen tak trošku a někdy i vaří. protože většinou vařím já, k tomu peču, suším, mixuju, melu a odšťavňuju, čistím a myju a krájím a pomalím a klíčím a křičím a a a ....jsem celá šťastná někdy o víkendu, když O vaří. vaří totiž dobře a rád a já můžu šít, tak moc jednoduchá je tato rovnice. a každý den, kdy můžu šít, je hned lepší den, je to jasný?
* prozatím O vykosťuje kachnu a já vím, že maso asi jíst nebudu, však oni to sami zdlábnou...ale vývar z kostí, pomalený celou noc a půl dne, s himalájskou solí a voňavou natí petržele, ten vývar si ráda dám. dodává spoustu sil, ty do mě vtékají a já děkuji zvířeti za jeho sílu, za jeho život.

* od někoho jsem před časem dostala svetr. bylo mi hned jasné, co z něj bude. cop uprostřed hned říkal chci na kabelku, totiž. nad podšívkou jsem dlouho koumala a zkoušela takové ty látky ze starých stereotypů. něco trochu do béžova, do přírodna, něco tlumeného. ale ne! nakonec si k sobě krásně sedly pruhy odstřihů odněkud ze šicí dílny a zbytek růžového flauše z vílího kabátku. och, jak mě tahle kabelka bavila. silný cop vypletený uprostřed. hrubá struktura. materiály, které mě nic nestály. to, jak je velká. jak krásně drží tvar s vyztuženou podšívkou. poprvé zkusit udělat takováhle ucha. prošívání režnou nití. a uvnitř kapsičky pěkně zvlášť, na mobil, na karty... svítivé a světlé barvy. juch!

* takže si užijte prázdniny. a víkend. anebo co je, co máte. užijte si ptačí jásot nad ránem, společný čas s drahými, objetí a tulení, domácí dobroty a prostě život. Opička pozdravuje, tohle je její oblíbená písnička a klip.

February 21, 2017

pro radost * for pleasure










































* ten den jsem šla nakoupit. nákupy pojímám vědecky. zatímco v dávných dnech jsem milovala dny strávené v Národní knihovně, kde mezi štůsky vypůjčených knih jsem si dělala zápisky v tichém a vznešeném prostředí ohromné studovny Klementina, nyní si důležitě udělám výpisky z on-line letáků z internetu, ověřuji a porovnávám data, dělám si research... a pak vybavená výpisky erudovaně nakupuji nejlevnější cibuli a květák v akci. tož jsem stála zrovna u květáku v Tescu, ponořená někam do svých vědeckých výpisků, když mě pozdravila Ka, dlouho jsme se neviděly. usmály jsme se na sebe a ona povídá vypadáš jako víla v tom kabátku. usmály jsme se na sebe ještě jednou a víc.
* a pak jsem šla domů a ověšená taškami s květákem a cibulí lovím ze schránky obálku a tam, jako oslovení, stojí: víla...! 
tak tohle bude něco speciálního, povídám si.
* donesla jsem domů tašky i dopis, položila ho na stůl a chodila kolem něj po špičkách. uklidila jsem nákup a průběžně pokukovala po dopise. ach. vychutnat si to...vyfotila jsem ten dopis ještě před otevřením, chtěla jsem si zaznamenat moment před. pak jsem zase ještě dopis nechala ležet na stole a pozorovala ho. někdy to tak dělám, dávkuju. chci si prodloužit těšení a radost.
* a pak, když jsem dopis rozbalila, vyndala jsem věcičky a těšila se jima. každou jsem si prohlížela...a pak jsem četla dopis. a ještě. a ještě. kochám se každou kytičkou, ještě stále mám dopis na stole. všechnu radost nachytat, která vyzařuje.
prohlídnout si všechny písmenka a kytičky, co jich je. kdo mi naposledy napsal papírový dopis? ano, já vím, někdy se to přihodí, ale už vzácně. je to událost. když si někdo dá tu práci, víte, že je to vzácné. prohlížím si písmenka. prohlížím si perleťové knoflíčky. věděla jsi, že miluju perleťové knoflíčky? a ještě k tomu ve tvaru kytičky? to je moje tak trochu úchylka, knoflíčky ve tvaru kytičky...a ještě k tomu bílé. a ještě k tomu perleťové. uložila jsem si je do zvláštní krabičky, do té od Oa k Valentýnu, co mi dal...a tu keramickou kytičku, tu si dám na nějaké pro mě speciální místo, někam, kam se často dívám, abych se mohla potěšit co nejčastěji. ta keramická kytička je kouzelná. hlína má odstín maličko do zrzava, jako Madlenčiny vlásky...
andílek a kraječka a miniaturní balíček jehel zabalených v papírcích, navrchu nálepka s kytičkou, jé...
* neznáme se osobně, ale přes blogy. pocit blízkosti může nastat i přes různé vzdálenosti.
* dala si práci, napsala dopis. adresu si vyhledala prý prostou dedukcí. přibalila krásné maličkosti, od ní a taky od paní, která se uměla radovat. a to zas jo. hltám lidi, co se umějí radovat... :)
* překvapení, potěšení. ve dnech, které nějakým způsobem zrovna byly i těžké... v jednom týdnu sněhem polámaný živý plot + naprosto lehlý krásný vrbový plot, vrbový oblouk... dva roky to O piplal ... plus, aby toho nebylo málo, ledem rozsekaná auta. ohromná rána v noci v jedné vteřině. a to ještě není ani všechno a o tom dalším psát nebudu. uf....jenže co tě napadne pak: my žijeme, vždyť to je nádhera! před hodinkou přijeli autem kluci z bazénu. šli pod střechou, na které jsme ten led neviděli...ale byl obrovský a už se chystal spadnout. v klidu by zabil, ohromný kus to byl. a nespadl na nikoho. nikdo tam zrovna nešel, ani pejsek se nevenčil.  no a to je přece ohromný štěstí... přichází radost a odlehčení.
* a já si přeju být tak nějak trochu víla. být hodna toho oslovení. na jedné straně být v realitě. rozumně uvažovat. být v přítomnosti. pracovat, zvládat tenhle svět, unést i to těžké a všechny povinnosti. ale taky, ponechat si ženskost. dovolit si jemnost. pěstovat něhu. kultivovat sladkost řeči a náruče. rovnat to a uhlazovat, tam, kam dosáhnu, na povrchu i uvnitř. objímat a milovat, umět se radovat, vidět dobré, být blízko přírodě, přirozenosti, kráse, sobě. 
* dívám se zas na ten dopis... a to je hezké! a to je milé! a to je krásné překvapení! 

February 19, 2017

Valentýn * Valentine




































































* neslavili  jsme ho vždycky tak moc. kytička byla a malý dárečky. ale letos to bylo jinak. 
* došila jsem kabát pro Oa právě před Valentýnem. kabát mi dal větší práci. sebe už mám v oku a v ruce, kabátek pro sebe ušiju celkem bez problémů, i když samozřejmě, práci to dá a trvá to. ale pro muže, poprvé kabát. bylo to dobrodružství. výpustkové kapsy už jsem někdy šila, ale nedělám je běžně. takže jsem trénovala na starém ubrusu a pak jsem si zkusila jednu vnitřní na podšívce. a dobrý. pak jsem udělala ty vnější. už na podšívce se mi zalíbil detail, že nepřišiju kraje, ale nechám je volně, pouze přichycené suchým zipem. na podšívku jsem nažehlovala tenkou výztuhu, tenkou, ale výhřevnou. chtěla jsem ušít opravdu zimní, hřejivý kabát. sice mi to vyšlo teď do předjaří, ale u nás to jaro přichází později...a příští zimu bude kabát zase v kurzu.
mám radost z materiálu a hlavně z barvy. mám radost z minimalistického vzhledu, přizpůsobila jsem střih na bundu ze staré Burdy. přizpůsobovala jsem ale hodně, hodně bylo práce hlavně kolem průramků. kabát je na míru a musí sedět. pořád jsem stehovala a pořád zas párala a stehovala znovu. možná není na kabátě vše perfektní z pohledu profesionální švadleny, nevím. ale z pohledu mého a z pohledu nového majitele....jsem spokojená s výsledkem, sedí to. a hlavně, strašně mu to sluší. ta barva sedí. zip, stojáček, kapsy, kombinace s šálou a čepicí, které jsem mu ušila už k Vánocům...velmi těší moje oko! a on, on ho nosí velice rád.
* možná i proto byl Valentýn netypický. udělal si volno. společné ráno a dopoledne. dárky a jahody a krásná kytka. bílé květiny mám nejradši. miluju kombinaci bílé a zelené, to jsi nevěděl? tak teď už to víš. 
jahodovou zmrzlinu udělal, je jednoduchá a dobrá: jahody, kokosové mléko (to krémové) a med. navrch medovou čokoládu (med, kokosový panenský tuk, raw kakao), báseň ohromná!
jeli jsme na výlet. svítilo slunce a obloha byla modrá. povídali jsme si. potkali jsme paní, která vyprávěla o svém životě. jak pochází ze sedmi sourozenců, jaké bylo dětství. jaké byly těžkosti a jaké jsou krásy života. vyprávěla o muži a o dětech, jak je třeba je vypustit, pustit, nechat vyrůst, žít svůj život. viděli jsme šaty po sestře, která kdysi, mladá, zemřela na hoře Fuji. viděli jsme, že tragédie se dá překonat. že není třeba vzbuzovat soucit. že smíření a odpuštění, opuštění, cesta za novým, může nastat v klidné duši. nadějné setkání s objetím na závěr.
* a i když O pak šel do práce večer a ani mě neminuly řady všedních úkolů a starostí, které počkaly, stojí za to někdy se zastavit, být spolu, užít si ten čas. byl to krásný den. snad jste též měli pěkného Valentýna.

February 13, 2017

* * *
















































































































































































































































































































































































































































































































































* trochu se tají dech, když si uvědomím, za co všechno děkuji. je toho moc a je to silné, silnější než všechny...slabosti. ačkoli je běžné, že se nemusí vždy všechno povést a my mnozí pracujeme mnohdy klopotně v životě na tom, aby byl lepší, abychom my....byli.....lepší....  a někdy to jde, ale někdy to i dře... děkuji za to, že tu, lidé moji drazí, jste. kterým na vývoji a vztazích záleží. jsou tu někteří už dlouho. jiní kratší dobu. se všemi ale zkoušíme být spolu, v setkávání sdílet něco dobrého, radost, pospolitost, lásku, přátelství.
* jsem velice obdarovaná a teď jsem to hodně pocítila i na úrovni hmoty. krása odrážející se v tom hmotném, láska a pozornost. cítím se milovaná, až jsem byla v některých chvílích překvapená a v rozpacích. 
* další rok mě vždycky naplní vděčností, že žiju. možná se to tu opakuje trapně často, ale když ono to tak je. často prožívám pocit, že je dobrý žít. prostě žít! no supr, ne?
* pár dní u Říčky, opět. klid a čas, který náhle plyne nějak pomaleji. slova, která jsou slyšena. chvíle s ženami, strávené v pospolitém tvoření, v povídání a mlsání dobrot. ve vystřihování stříbřitých plíšků, sledování filmu. 
* prej víš, my bychom se chtěly podívat na Malé ženy, ale chceme se tě zeptat, jestli by ti to nevadilo? ale záleží na tobě, klidně můžeme i na něco jinýho se kouknout. 
chachá, smála jsem se. jak jste na to přišly? to je můj asi nejvíc nejoblíbenější film! beru ho jako pilulku proti všednosti, proti beznaději a únavě. už ho znám nazpaměť včetně Nikoly Votočkové z dabingu a během adventu si ho pouštím minimálně jednou, ale spíš minimálně dvakrát. teď jsem začala studovat originál v angličtině. dokonce na čtečce v posteli už jsem ho měla a tuto čtečkovou verzi jsem věnovala detailnímu studiu použitého textilu - oděvů a doplňků, patchworkových dek a polštářků, hraček.
no tak tenhle film mi teda opravdu nevadil. užila jsem si ho. 
pomaličku si vytahuju z tašky kupičky přichystaných látek. diskutujeme o tom, jak je zkombinovat, jak spolu ladí. a pak, zase pomalu a důkladně, obkresluji do kytiček hexagon za hexagonem. soustředím se na linii krájenou nůžkami a přitom poslouchám notoricky známé dialogy. zvlášť se vždycky zaměřuju na věty, které říká Marmee. maminka. zapadají mi totiž někam přesně do prázdných míst, která na ně čekala, a zas a znovu čekají. ách, oddychnu si, už je to zase plné, tak jak má být. moudrost, zásady, důstojný klid. zázemí, na němž stojí celá rodina. v knize je mamka trochu víc didaktická, skoro tak chytrá jako rádio, jojo. ale to taky neva. je to prostě kniha své doby. ve filmu je míra moudrosti dodržena pro můj pocit pohodlí úplně akorát. a k tomu ta touha po dobrém. po lepším. touha pomoct. boj se sebou. potřeba rodiny, pospolitosti a vřelosti. teplo nejen u krbu a pod  sešívanou dekou.
zase jsem si naplnila nitro...

* Sokol sedí s kytarou a zpívá píseň, kterou mi složil. slzy mi tečou v proudech a trochu se za to stydím, ale přemoct to nejde a ani nechci. můžu prožívat, co prožívám. jsem tady, mezi svými. 
Opi mi uplstila dva králíčky na brože a toho druhého na tašce jsem asi zapomněla vyfotit. ale nosím je hned. taky náramky, co udělala. 
* O a jeho Dar, nemám slov a tají se mi dech. je to asi největší dar, jaký jsem kdy dostala, moje tajný přání. přináší jas do domova, zachycení síly a ochrany. svítím každé ráno a každý večer, neskutečná slavnost toto.
* Ma přišla na chvilku, tak ráda ji vidím. její vyšívání, její nejmilejší čas se lnem a bavlnkami. ona dala tvar lněnému andělu. pak Křehká a Říčka (ta to celé vymyslela) vyšívaly. jsem ráda, že je bílý. takhle prostý se nikdy neokouká. geniální tvar, co Ma vynalezla a vyšívané kytičky od Křehké. pak křídla a vlasy, jak je pojala Říčka, vím, jak byly pracné, ale jak se tři podělily, nemusím se cítit provinile, každá udělala kousek. 
* ještě lísteček od Ma. vždycky se mi líbily! teď jeden mám, poklad v lila a béžové, těším se na jaro, až ozdobí můj lila lněný kabátek, anebo tašku ve světle fialkových odstínech. teď prozatím visí na bílé zdi, stejně jako anděl...a jsou krásní.
* přišla taky Ka s hošíčkem malinkým krásným veselým. říkala, že ten lísteček vypadá trochu jako yoni. ona seděla na pohovce, přebalovala a kojila malého a sama byla ve své ženskosti velice opravdová, zodpovědná a vznešená. tak jako i yoni má být, myslím.
* dostala jsem látky a od Zuu nádhernou čepici, kterou mi uháčkovala. jenže jsem ji dostala už s velkým předstihem. ale teď byla zima a ona je spíš na krapet teplejší dny, tak jsem ji neměla s sebou. (vzala jsem si lamí. ta je teplá, i když tenká. lama geniální.) někdy tu čepici od Zuu ještě vyfotím, musím. růžičku s lístečkem, kterými ji ozdobila. 
Zuu přinesla sladký kuličky a čokoládky, co vyrobila. a muffinky. ty kuličky, ty byly a čokoládky medový, kam se hrabou kupovaný. povídáme si vždycky o jídle, to jsou velmi dobrodružné rozhovory! bere to tak nějak podobně jako já. když jsem jí popsala výhody stravy bez obilí, škrobů a cukru...zamyslela se. léta bojovala s chronickými potížemi, lepek už vysadila předtím. líbí se mi, že si jde svou cestou, nekopíruje. jen se inspiruje, sdílené informace si zkouší a ověřuje a má svou cestu, trochu jinou. ale hlavní je, že potíže jsou pryč. chronická nemoc pryč, léta brané léky už vysadila, tělo šlape jak hodinky. a my můžeme sdílet recepty a nadšené popisy  hele, to ti bylo TAK dobrý, ale tak!...a víš, kde mají nejlepší čokoládovou hmotu? a znáš recept na raw kokosové bounty? a chystám se na kešu sýr, víš...
no a pak mám taky radost z tý čepice, no. 
* Ka přišla s úsměvem od ucha k uchu. já to miluju. přišla s ní radost, když se chechtá, tak se chechtá. dala mi tak krásný dárky, ptáčka, co umotala z drátu. a sušený maliny a borůvky a tak dál. a čaj a kytičkovou tašku, tou se trefila úplně úplně! denně ji tu pozoruju, kochám se, jé...
* a ještě a ještě, kytky a zase hromada kosmetiky s vůní růží, mám zásobu snad na celý rok, ale musím to fakt hodně používat. letos je to rok růžemi provoněný...

* no a tak to bylo. přeju si být taky tak dobrá kamarádka. pozorná a citlivá. a dobrá žena a maminka. a co se nepovedlo, tak se zas opravilo. někdy není špatný chvilku si vychutnat péči a dárky druhých. nabrat síly zase na řadu nekonečných všedních dní, někdy těžkých. uchránit si v sobě vzpomínky na to pěkné. střádat si v sobě jen to nejlepší a nějak si to i množit nejlépe :-) a posílat to dál.
* děkuju za všechnu lásku *